Jak princ Jizik k Tuňákovi přišel
Bylo nebylo za sedmero řekami, sedmero jezery žil byl jeden mládenec Jižík. Byl to tuze hodný hoch – slabším a nebohým pomáhal, rád se s každým o skývu chleba podělil a nikdá nikomu neublížil. Šak ho také měli šicí ve vesnici rádi.
Tu si však Jižík jednoho dne řekl – co já vlastně z tého života mám. Stále jen dobro každému činím a sám mám jen tu skývu chleba, staré botky samochodky a jednu tornu v níž myška přebývá. Tož já se tedy vydám asi do tého světa, když i ten Lubošek tam již byl a dokonce i Jeník. Oba pravili, že je všade tuze krásně a mnoho sličných děveček po cestě potkali, mnoho nových divů zahlédli a dokonce si i luxus wagen poté postavili.
Lubošek má nyní káru jako hrom – zove se Zelenka nebo tak nějak a má i motor z jakéhosi zahraničního vozu – a té muziky co tam má! Kam oko dohlédne tam samý reproduktor a rámusu to toliko tvoří, že i stračena od sousedů se z tého málem složila. A Jeník si po třech letech služby a roboty na novou Žlutku postavil. Ten jí má také krásnou – ne jako Tonda od naproti, jež pro samou rez ani paňmámě na nákup již jeti nemůže. To Jeník má takovou hodně výrazně zelenou a zespoda jí má jako Luboš barevnou a i on již na reproduktory si vydělal a i on tam nyní mnoho jich dává. Dokonce Mařka od naporti povídala, že do tého vozu bude dávat televizi a na vídeo bude moct koukat! To já bych jistě také mohl v tém šitém světě na nějaký ten dukátek naraziti a jistě bych si také mohl nějak tu svojí stařičkou 105ku opraviti.
A tak se Jižík zamyslil a řekl si – šak i já bych mohl nějak ten svůj kočár upraviti a všem na vsi ukázati jakej já to sem pán. Rozloučil se tedy s rodinou, rozloučil se i s celou vesnicí a na rozloučenou uspořádal malý hodokvas. Mnoho se jedlo, mnoho se pilo a povídalo a Jižík už se viděl, jak v tej cizině potká spousta nových děvěček a dukátů přinese, že to ještě nikdo nikdá neviděl.
A jak Jižík usmyslel tak i učinil. Druhého dne ráno se za rozbřesku vydal rovnou za nosem. Jeho první kroky směřovali na Moravu – bo o tej se tvrdí že kraj je to bohatý a velmi úrodný. PO cestě potkával celou spoustu roztodivných lidiček a šicky na něj byli tuze hodní. A tak ho nožky donesli až do města velkého Brna – i tam narazil na lidičky jež nikdá neviděl a Ti také měli ony tajemná a u nich v kraji tak rozšířená auta značky Škoda. Prvního potkal nějakého Johnyho jež si říká smrťák. I tento kluk se s Jižíkem objal a přivítal a Jižík mu o své pouti vyprávěl. Chytrák Johny viděl, že Jižík je skutečně nadšený a tak ho zaměstnal bo práce měl dostatek – motory Jižík měnil, kapoty kitoval a rzi jeho auto červené zbavoval a co již Johny nepotřeboval, to Jižíkovi do batůžku přidal. A tak Jižík získal spousta různých poznatků, nových dílů a nějaký ten zlaťák také vysloužil.
I čas se naplnil a jal se jíti dále. PO cestě vidí jakousi holčičku střapatou, jak u silnice stoji a smutně do kufru hledí. I řekl si, je taká pěkná, slušně oblečená – jak v tej televizi – a tak se za ní rozběhl. V tom však na něj čekal šok. Ona to nebyla holčička, ale nějaké kluk co si říkal podobně jak ten sýr s kravičko – enem jedno r navíc v tom jméně bylo – Kirri. A šok druhý – on měl motor v kufru! A tak Jižík říká – se nediv, šak máš motor v kufru, to jet ani nemůže! A koukam jaké je to celé baculaté ten tvůj kočár – to já mam takový jinačí a motor jest v zádu a nějaké díly si již tady na něj nesu. Chci mít auto jako maj u nás Jéňa a Luboš i jiní hoši na vsi! A tak ukázal Kirrimu jeho poklad – i on se zaradoval a říka – vidíš, tyto díly jsou i na mém káru stejné, když mě je půjčíš, bohatě se Ti odměním! A tak Jižík souhlasil a díly poskytl. Mnoho dní pak spolu se na zámku opíjeli a Kubík vyprávěl jak ke svému káru přišel, jak moc je spokojen a Jižík pak po večerech v něm ulehal, neboť mu svým houpáním připomínal kočárek, kterým jako malé robátko jezdíval. A i zde k nějaké korunce přišel a Kirri ho dílem obdaroval a poslal ho za tajemným šamanem Sepem jenž bydlel ve vesnici nedaleko.
Sep již dostal předem avízo, že se k němu chytá nějaká tajemná návštěva a tak vše řádně nachystal – napekl, pivo nanosil, auto poleštil a na Jižíka čekal. Jižík ho poznal již z dálky, neboť Sepovi se jeho hlávka leskla a zapadající slunéčko vytvářelo na jeho temeni krásné odlesky. Sep Jižíka přivítal i dali se spolu do řeči. Mnoho spolu popili a Jižík poznal v Sepovi mistra nad mistry. Sep znal mnohé tajemné techniky, jež se týkaly věcí, pro Jižíka zatím neznámé a tak učil Jižíka karburátory ladit, hlavy leštit i jiné tajemné techniky. Jelikož Sep i mnohé sbíral a měl všeho již plnou garáž, obdaroval Jižíka velkou spoustou dílů, které ani Jižík nikdá neviděl a za které byl moc vděčný. Čas ovšem nadešel a Jižík se vydal za dalším tajemným pánem Hryzlym z Gryzlova.
Hryzly byl velice hodný a ochotný, nějaké ty polnosti a spousta jiných nemovitostí vlastnil a na zahradě měl i jakýsi skleněný bungalov který skleníkem se nazýval. V této oblasti bylo mnoho hor a prý se i zde čarodějnice pálily. Tu však Jižík přišel na to, že jednu upáliti zapomněli a hbitě si zapsal, kde že se Fatima al Harad Muchamid nachází a jal se odčarovávat její fialové kouzlo. Zde Jižík začínal velice sílit a jeho svalstvo se již blížilo pomalu tomu, co mělů u nich na návsi Pepík, jež dřevo rubal. Jižík mnohému se i zde naučil a také poznal spousta tajemných slov, jež předtím neznal – Fatima byla jistě velmi sečtělá, neboť její jazyk byl jak jazyk staré správcové, ovšem mnohem jadrnější.
Nevím jak jeto možné, ale další kroky zavedli Jižíka do spárů pána Radůze – ten jistě moc bohatý byl neb mnoho Kozích dechů i jiných strojů vlastnil a jezdil v jakémsi prdlavém stroji, jenž jezdil na divnou směs benzínu a oleje. I zde se Jižík naučil mnohé věci a již pomalu množství dílů se ani na trakař jež od Sepa obdržel nevešel. A tak mu Radůz složil jakéhosi divného oře s nímž se Jižik na cestu vydal – šak drábové na silnicích s bílou čapkou na jejich hlavách pro tento stroj pochopení neměli a Jižíka často nějakými papírky obdarovali.
A jak tak putoval onou krajinou řekl si – že bych i do tej matičky měst zavítal? A tak se na svém třaskořiťoletu vydal na cestu do matičky Prahy. To vám byla sláva, když s ohromným randálem a třeskem se přiřítil na hranice okresu. Tu si ho povšiml mladík, jenž spíše robota připomínal neb stále všude mluvil řečí jedniček a nul a na jeho super stroj koukal. Jižíka se ujal a jeho jméno znělo Tuxík. Tuxík šak měl na Jižíka neblahé následky – mnoho on do sebe vtahoval temný dým z ruliček jež je svým ústům přikládal a Jižíka i této tajemné technice naučil. A tak Jižík mimo jiné začal bafat s Tuxíkem a chodili po pražských hospůdkách a mnoho se veselili. I na jedné takové obchůzce potkali chlapce, který byl svým zjevem tuze zvláštní. Připomínal malého medvídka, jehož si Jižík všiml ve školce a byl potažen takovým zvláštním chlupatým nesmyslem. Ano byl to náš Lord of the Flock – neboli Majkl. I on se tedy ujal oněch dvou chlapců a spolu se jali dovádět a popíjet. I Jižíkovi to nedalo a ptal se chlapce, co že to má na sobě a on ho zasvětil do tajné techniky, která se dědí z generace na generaci a jež se nazývá Flockování. Ukázal Jižíkovi také své mistrovské dílo v autě Škoda a ukázal mu jak mnoho se dá toto auto rozebrati - mnoho se Jižík divil jak je možné, že někdo má tři auta před svojí chýší rozebrané a stále z nich něco vyndává – to ještě neviděl a naučil se tedy mnohému rozebírání. Mimo jiné ukázal také Jižíkovi obchodníka jenž nad mnohé vynikal – před svojí chýší on mnoho kočárů měl a cokoliv on velice ochotně prodal a tak Jižík donakoupil co ještě neměl a musel si pořídit za svůj stroj také vozík – toliko již dílů on měl. Pak ho tito pánové zavedli za VěTéVkou – i on byl jakýmsi šamanem v oblasti rozebírání neb na zahradě kol svého domu měl on spousta dílu a a rozebraných nesmyslů. I Jižík se rozhodl s těmito chlapci naposled poveselit a přejal spousta co ho naučili – VěTéVka ho ještě seznámil s novým výrazivem jenž on nikdá neslyšel a tak spokojen pak všechny zdravil pozdravem – čus pičo.
Kroky Jižíka se dále ubírali směrem na Hradec kde poznal rytíře Bobrina, jenž své auto měl tuze zajímavě udělané a jež také velice hlasitě se po dědině projíždělo a dokonce i tu televizi v jeho autě zahlédl – to se nestačil divit, taková kouzla u nich umí enem starý Vrtiška, kolenovrt a opravář televizorů a flašinetů. I s ním se později rozloučil a vydal se směrem jež nikdá nešel a to do jakéhosi rašeliniště.
Zde narazil na pána, který se rád projížděl po lese a honil svým autem divou zvěř po lese a poté je na větěvkách smažil a pekl a hodoval až do rána. PO nocích pak pytloval rašelinu a na černém trhu prodával překupníkum, kteří jí do benzínu a jiných hmot přidávali. Mnoho se zde naučil – například leštění -a zesílil zde již toliko ( zejména jeho pravá ruka), že mohl spokojeně odjeti do své rodné vesnice.
Doma se pak všichni divili, cože to jede za nový vlak do vsi, ale on to byl jejich Jižík, který na šecky zvolal – čus piči, sem tu a podívejte co šecko sem si vysloužil. Zprvu se ho báli, neboť z chlapce jenž vypadal jak tintítko se stal jakýsi hromotluk a mluvil nářečím které nikdo neznal. Mimo to ovládal techniky, které se dali považovat spíše za čarodejnické i tu on vyprávěl o svých cestách, o všem co poznal a seznal a i tom jaké nové techniky umí a že zná i jednu čarodejnici Fatimu, která mezitím již odlétla do jiného království.
A tak vybaven potřebným umem a schopnosti sestavil si svůj tajemný kočár Tuňáka a s ním brázdí vesnice, jezdí s holotou z jakéhosi Škoda virtu nebo co že to je a porvádí různé neřesti a jiné radovánky. A jestli nezemřel, tak tak jezdí dodnes
Tak něco aktual co mně napadlo. Sice je to u autí ale hodim to sem taky:o))
bohužel...ale se snážim...........manželka je zapisovatelka na soudě a když mě chválí že jsem se zlepšil, tak nevim jestli sidělá prd*l,nebo to myslí upřímně - deformace z povolání
No jako pohadka na dobrou noc to moc nevypada, ale super pocteniickoo...
nádhera, to si musíme všichni zazpívat na příštím srazu Virtu. Vytiskněte listy s textem! 
