Pohádka....

JIRIK:

-> Tuxik: ty se koukam taky nudis ale supoer - hlavny ta mototechna

-> Majkl: Dekuji za poklonu :-) Jeste nejaky pisnicky vymyslime, az nebude co delat

-> Tuxik: jinak je to super!!!!

-> Tuxik: budes se divit ale ty stanky ne, cetl sem to narychlo, ale po zakoukani se sem si to spojil se slovy stejnymi v pisnicce obsazene

-> Majkl: Prde Prvni je puvodne hymna CR, druha stanky ale to jsi asi poznal

-> Tuxik: na jakou melodii je ta druha?? a ta prvni?

Obe pisnicky (c) 2005 Tuxik, CZERT, KrteCZek, Svap



Hymna na sade:



Kde sade ma, kde sade ma

Motor buubla ve votackach,

sade sedi dal i v zatackach

z vyfuku se vali dym

pocitejte svestky s tim

A to je to krasne auto

auto ceske, nejlepsii

auto nase, skodovka :-)



Mototechna ;)



U stanku s levnymi dily,

parkuji a krati si chvili

se skodovkou a holkou co chce takhle zit

lidicek par co maj stejny zajmy

dle ostatnich jen spravujou kramy

tuningujou a finance uz nepocitaj



ref: jen svezli se v ni, uz chteli ji taky

pro ostatni to jsou jenom vraky

jen diky nam tyhle auta neumiraj



ve spanku premysli stale,

zda povoli jim jezdit tu dale

po silnicich, kde pokuty uz nevybiraj



ref: jen svezli se v ni, uz chteli ji taky

pro ostatni to jsou jenom vraky

jen diky nam tyhle auta neumiraj



Tohle se vsici povinne naucte a budem to ozrali zpivat na srazech

-> Jirik: Koukam ze mas literarni strevo - teda pokud nejsi strevo sam jako treba ja



Ja jsem se taky nudil a vymyslel jsem dve pisnicky Za chvili je sem hodim

-> VeTëV: kola nezakoupi...

-> Jirik: smekam cepec pane - vy jste nase pohadkova babicka

-> kirri: proc? se podivej jak si byl zly na chudaka Bobrina, jenz nyni si ani ta kola nezakoupi nebot se zenou bloudi po svete ve forme male mysky

-> kirri: : v kazde spravne pohadce musi nekdo natahnout rafy.....

-> Jirik: a proč hodny kovar Kirri umžel



* 150**150**150**150*

-> Jirik:

-> Jirik: !!! HUSTÝ !!!

Tady máte krátkou pohádku.

O mlynáři Bobrinovi.

Žil byl jednou jeden milý hodný mlynář Bobrin.

Jistě ho znáte, jeho mlýny vrácené v restituci klapotem svých loukoťových kol obveselují již od raních hodin všechny kolemjdoucí, kteří s prvním zakokrháním vyrážejí obhospodařovat svá skromná políčka.

Nejvíce se na našeho mlynáře usmívá modrooká Rozárka Gryzliová ze sousedství.

Každé ráno vyhání stádo strakatých kraviček, patřících jejímu zlému poručníku kováři Kirrimu, na pastvu.

Přestože jí sudičky nenadělily šťastný osud, od rána si vesele prozpěvuje, tančíc mezi blankytnými kvítky u cesty a tu a tam jemně šlehnouc opožďující se stračenu VeTëvkou přes oháňku.

Pokaždé když míjí jeden z mlýnů a Bobrin právě sedí na zápraží, pokuřujíc čeledínovi Majklovi dýmku, vesele na něj na pozdrav zamává a dá se do běhu až se jí za patami práší sehnat neposedé kravičky opět do stáda.

"To by byla paňmáma do mlejna" : pomyslí si Bobrin a zhluboka potáhne Majklovi z dýmky a odplivne tabák stekající mu po bradě.

Netrvalo dlouho a začal milé Rozárce nadbíhat až vše přerostlo ve velikou lásku, došlo jim, že není již déle možno vše skrývat a bude se muset přiznat barva.

Jednoho dne odložil mlynář Bobrin dýmku do škopku s vodou aby vychladla, nasadil si mlynářskou čepici, za klopu vetknul rúžový karafiát, boty do černa vyleštil, nu, radost pohledět.

Rázným krokem vyrazil za Rozárčiným poručníkem Kirrim na námluvy, cesta mu za zpěvu ptáčků Sepáčků krásně ubíhala a než bys řekl švec, byl za dveřmi kováře Kirriho.

Ten neměl v okolí valnou pověst a proto když Bobrin natahoval ruku k zaklepání, polilo ho nepříjemné horko. Bylo o to nepříjemnější, neboť mu začalo stékat do naleštěných holínek.

Než-li se odhodlal zaklepat, dveře se rozlétly a v nich stojí nasupený, zarostlý a od kovářské pece do červena opálený kovář Kirri.

"Co chcete !" : houkl na Bobrina rozlícený kovář. Pod Bobrinem se rozklepala kolena, ale přesto rázně a rozhodně pronesl, že přišel požádat o ruku krásnou Rozárku Gryzliovou. Nasupený výraz kovářův se změnil ve výraz potměšilý, když poznal mlynáře, pozval ho dále a jedním mohutným krokem uvolnil mlynáři široké dveře. Nabídl mu místo u stolu, přinesl své nejlepší víno, medovinu i nejlepší voňavé jitrničky a křehký chléb nachystal.

Mlynář nečekajíc úskok, směle se pustil do jídla a s od jitrnic umaštěnou hubou vesele si z korbelu medoviny zavdával.

Takto se dělo až do hluboké noci, pak zmohla Bobrina únava a zmožen usnul s hlavou v dlaních na stole.



Probudil se až druhého dne v podvečer, s hlavou třeštící na rozvrzaném kavalci s trochou slámy v podivném sklepení s pevnými okovanými dveřmi a úzkým okénkem neskutečně vysoko. Snažil se rozpomenout, kterak se sem mohl dostat, ale hlava dosud opojená silným vínem a medovinou nebyla sto udržet myšlenku, natož se upomenout na události předchozího dne.

Z rozjímání ho vytrhlo nepříjemné zavrzání okovaných dveří, kterými do kobky vstoupil kovář Kirri v podivné temně modré kutně.

Vyzval Bobrina aby šel s ním a postupně ho začal provádět po svém podzemním království.

Všude na těžkých dubových stolech bublaly křivule a baňky roztodivných tvarů s tekutinami zvláštních barev.

Mlynáři začalo docházet, že spadl do pasti tajemnému a krutému čaroději, který vystupuje mezi pokojnými vesničany jako nabručený kovář, poručník krásné Rozárky.

Sebral v sobě veškerou odvahu a přestože měl své srdce, a nejenom to, v kalhotech, odhodlal se zeptat na Rozárku.

"Rozárka ?" : zachechtal se temně černokněžník a vydal se opačným směrem, než kterým se doposud ubírali.

Přišli k nepřehledné změti polic, plných všelijakých sklenic s odporným obsahem.

Černokněžník ukázal na jednu z nich, ve které se proháněla malá lesklá ještěrka s očkama modrýma jak jarní nebe.

"Tady máš svoji Rozárku, byla vzpurná a chtěla utéci, proměnil jsem ji tedy v tuto ještěrku, až přijde k rozumu, navrátím jí podobu lidskou."

V Bobrinovi hrklo a úžasem zůstal asi dvě hodiny stát na témže místě s otevřenými ústy, prohlížejíc si do kolečka běhající ještěrku.

Co teď budu dělat ? Jak se odtud dostanu ? Co bude s Rozárkou ? Takové myšlenky a otázky se mu honily hlavou.

V podzemním království měl volný pohyb, časem mu začalo docházet, že se už nikdy nedostane ven a že Kirrimu jde pouze o jeho mlýny, kde chce zřídit padělatelskou dílnu na zlaté dukáty a další alchymistické laboratoře.

A protože se pohyboval po podzemí celé dny, měl dlouhou chvíli a masturbovat v těsné komůrce ho již nebavilo, začal potají nahlížet do čarodějných knih.

Naučil se státi se neviditelným, či proměnám jak v domácí zvířata, tak v drobnou zvířenu lesní.

Rozárku Gryzliovou však ze zakletí v ještěrku osvobodit nedokázal, toto kouzlo si černokněžník úzkostlivě bránil. A tak to šlo dlouhá léta.

Jednou když přišly na zlého čaroděje choutky a rozhodl se proměnit ještěrku zpět v Rozárku aby mu bylo po vůli, byl Bobrin na blízku a jakmile byla Rozárka proměněna, přiskočil a proklál Kirrimu jeho chladné srdce svou vypracovanou do vysokého lesku vyleštěnou tvrdou oháňkou.

Čaroděj zaúpěl, zaskomíral, ale nezhynul. Prudce se otočil až těžký plášť nasáklý mrtvolným zápachem a zatuchlinou Bobrina přes nos udeřil.

Ten zavrávoral a lapajíc po dechu chystal se k dalšímu výpadu. Černokněžník se metajíce z očí blesky

dlouhým obloukem vznesl a přeskočivší celou potemnělou místnost opět nezraněn hladce přistál na dubovém stole v rohu místnosti.

Ani tvrdý útok Bobrinovou oháňkou nezanechal na černokněžníkovi známky poranění. Vystrašená Rozárka se pevně přitiskla k Bobrinovi a snažně ho prosila, ať nepokouší čarodějovu moc. Odhodlaný mlynář Bobrin však jakoby neslyšel, odstrčil Rozárku do úkrytu a dlouhými skoky se jal útočiti na běsnícího černokněžníka. "Nedám ti svoje mlýny a Rozárku tak snadno obludo" : křičel Bobrin a zaujal bojový postoj, s oháňkou ve vztyčené poloze v jedné ruce, s plastovou vidličkou Tunisia aerolinies ve druhé.

Černokněžník se proměnil v baziliška a šlehajíc z huby plameny a síru, rozběhl se k Bobrinovi, ten ťal zmítající se zrůdu oháňkou po hlavě a omráčil ji. Zmatený bazilišek nevědouc kde je, jal se zběsile běhat po místnosti, srážeje police a stoly.

Po chvíli spočinul v prostřed místnosti a zběsile oddychoval, toť byla chvíle pro našeho mlynáře, jenž přiskočil, vyřkl jedno z naučených zaklínadel, kterým si dodal nadlidskou sílu a jednou ranou ťal plastovou vidličkou baziliška mezi uši.

Ten se zkroutil na podlahu, v místnosti se setmělo, všechny svíce a pochodně pohasly, zem se otřásla a na stropě, podlaze, na všech stěnách se začaly objevovat povážlivé trhliny. Rychle přiskočil vzal Rozárku Gryzliovou za ruku a začali utíkat spletitými chodbami tam, kde tušili východ a sluneční svit. Za nimi se ozývalo děsivé ryčení smrtelně zraněného čaroděje - baziliška, po podlaze se valil hustý dým a u stropu křižovaly pestrobarevné blesky. Po chvíli zjistil hrdinný mlynář i Rozárka, že se pohybují v kruhu, kde předtím průchod byl, jest nyní neproniknutelná a pevná skála. Bobrin nechal Rozárku poodstoupit a v místo kde tušil skrytou cestu vyslal dvě ohnivé koule, které s ohlušující ranou vytvořily ve skále úzký otvor, kterým se sotva dospělý člověk mohl protáhnout. Pro našeho Bobrina, který se naučil mnoho šikovných kouzel, to nebylo nic těžkého. K činům ho dohnal vzdálený černokněžníkův dusot, který sebral poslední síly a ve smrtelné agónii se vydal oba nešťastníky hledat a zahubit. Bobrin udělal pravou rukou několik pohybů, něco si pro sebe zamumlal a proměnil sebe i Rozárku v malé šedé myšky, které bez obtíží úzkou štěrbinou proběhnouti mohly. Bylo již na čase, neboť zlý černokněžník Kirri již vzápětí čenichal kolem. Vidouc, že nemá šanci a na poslední kouzlo se mu již nedostává sil, naposledy se vzepjal a proměnil zpět do lidské podoby.

Bezvládné tělo černokněžníkovo pokryla hustá mlha, ze které po chvíli vyšlehl rudý plamen, jenž spálil bezcitného a krutého Kirriho na jemný šedý prášek.

Bobrin s Rozárkou v podobě malých myšek snadno nalezli cestu ven.

Vzrušením a strachem při útěku před černokněžníkem však zapomněl Bobrin zaklínadlo, kterým by proměnil sebe a Rozárku Gryzliovou zpět do podoby lidské. Proměnit sebe a Rozárku v malé myšky nebylo moudré, neboť zaklínadlo nebylo nejen zapomenuto, ale taktéž nemůže být myší tlamičkou vyřknuto.

Nezbývá jim nic jiného, než bloumat světem v myší podobě, připravovat se na zimní a letní měsíce a mít malá myšátka.

Jestli neumřeli, nebo je neulovila nějaká kočka, chodí se dívat, přemýšlet a rozjímat u ohromných mlýnských kol, které měl Bobrin tak rád, dodnes.

-> kirri: hele ale to je spis nejakej milostnej vzkaz

tak ja bych zacal:), kdyz se tu muze psat vse.....



-> 2Jirik: Zajtra ťa láska chcem znovu čakať na tej lúke snov, budem tam sám až zmĺkne v oknách svetlo lámp, možno zas prídeš a obdaríš ma piesňou ľúbeznou Ti za tú pieseň všetko dám.

JIRIK: tak kde je ta pohadka...porad cekam ani spat nejdu ze si prectu pohadku a vo nikde nic..tak snad zitra cely den tu nepolezu abch si vecer mohl precist tu pohadku pak

-> kirri: www.faann.net/temp/28.mp3

Jo a pro inspiraci kolegum nejake zacatky: napr. Byl jednou jeden kral, Bud v klidu, svy prachy dostanes zejtra...., Delal sem do deviti vecer a pak sem sel hned k tobe, drahousku...... , Ne mami, nebyl jsem na pivu....

-> Jirik: Dobrej napad, zejtra neco sesmolim. Dneska to nestihnu, kamarad chce pomoct s clankem o mjr. Zemanovi pro New York Times

-> Jirik: jejda a o cmepak bude, o nezbednem Jizikovi nebo nejaka ostrejsi? to se necham prekvapit - jen aby to nebyl horor

-> mates: videls pupendo? spesl filmecek, "ájém mekánik, ájém automekánik, golden ček hende"



-> Jirik: oukej takove jakoby oziveni stare "party" tuxik, ty, ja, vetev a dalsi co pisali?...... jo to bych mohl prubnout

Už na ní pracuju. Mám jí už tak jednu a půl obrazovky ve Wordu. (Roz. 1024x768).

Solidní ne ? A bude to něco velkolepého.

Neprozradím ani název.

měl bych jednu....rano jsem se vzbudil a měl jsem hotové auti...asi to připíši skřítkům automechanikům :)

sem pro, ale zapinam si abych nebyl videt mezi onlajn lidma

Navrhuji, aby jsme v podvečír vylosovali vždy někoho z lognutých uživatelů, nebo-li členů, který by nám písemně vyprávěl před spaním nějakou pěknou pohádku. Může buď nějakou známou a nebo si vymyslet vlastní, což upřednostňuji. Je možno využít i všemožných doprovodných obrázků a visualisací. Kdo je pro, nechť dá hlas.

Každopádně, když se tady mohly skládat všelijaké básničky atd., tak proč by sem členové nemohli psát vlastní pohádky pro ostatní, kteří si je přečtou před spaním, či ráno v práci ?