# # > Pepa prijde v noci spolecensky ponekud unavený domu.
# # > Svalí se do postele vedle manzelky a usne.
# # > Najednou se ocitne pred nebeskou bránou.
# # > Svatý Petr mu ríká:
# # > "Tak vidís, Pepo, umrel jsi ve spánku".
# # > Pepa zalamentuje:
# # > "Ale proc, svatý Petre?
# # > Vzdyt já toho mám jeste tolik v zivote udelat?
# # > Neslo by to nejak, abych se vrátil?"
# # > Svatý Petr se poskrábe za uchem a ríká:
# # > "No, slo, ale mohl by ses vrátit jedine jako slepice. Chces??" "To
vís,ze chci". Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý perím,
a s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe
# # > zrní. Vtom si ho vsimne kohout, a ptá se:
# # > "Á, ty ses tu nová. Jak se ti vede?" "No, slo by to, ale mám takový
divný pocit tam dole". "To jsou vajícka, to je v porádku. Jenom je sneses,
tak to prestane." Za chvilku Pepa snese první vajícko.
# # > Stestím je celý bez sebe, a brzy následuje
# # > druhé a tretí vajícko. Najednou ním nekdo trese. "Co je, co se deje?"
# # > "Seres do postele, ty prase", kricí manzelka.